Spadlý list - Spadlý list

Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé.

Veritas dne 29.11.2006
Slečna Zuzana: Až teď jsem se dostala ke čtení komentářů a koukám, že ten "vyprosený" tu mám už měsíc. Moc děkuju, něco takového jsem potřebovala. Ani já neznám žádné "neamatérské" dílo ve druhé osobě. Připouštím, že to může působit jako extravaagantní trik (ono to tak asi i je). Budu se snažit naučit zapůsobit na čtenáře i jinak - problém je, že povídky, které napíšu ve třetí osobě zatím nijak nepůsobí ani na mě (a první je moc okoukaná). Co se týče ostatních chyb - budu na ně myslet a předpokládám, že se z nich vypíšu (má první "díla" jsou plné přehnaně opakovaných slov a zpřeházeného slovosledu :-) Ještě jednou děkuju za rozebrání mé povídky, snad se z toho poučím.


Ke slovu předevčírem: Hovorové určitě není, dá se najít ve všech slovnících, co mám doma a spisovnější tvar se mi nepodařilo vymyslet, ale je možné, že se někomu do toho textu nehodí.

---

Sothis Blue dne 25.11.2006
Slečno Zuzano, co je na slově předevčírem hovorového? Mně připadá stylově naprosto neutrální a kdykoliv použitelné (snad kromě případů, kdy mluví cizinec hodně neznalý češtiny). Jo takhle předvčerejškem, to bych do spisovné věty necpala. Ale předevčírem je právě spisovně vhodná varianta. Aspoň myslím...

---

Komentář od Smrťovy vnučky
Slečna Zuzana (SOS) dne 29.10.2006
Tady je komentář, který sis ode mne vyžádala.
Chválili tě už jiní. Přestože tvoje povídka chválu jistě zasluhuje, zkusím trochu zašťourat a jít na to z druhé strany.
Vyprávění ve druhé osobě jednotného čísla je velmi ošidný a extravagantní způsob, jak zapůsobit na čtenáře. Možná bych řekla, že až příliš extravagantní – a „profláknutý“. Pokud jsem něco takového někdy četla, skoro vždycky to napsal velmi mladý amatérský autor. Nepamatuju se na žádné dílo v tomto stylu, které si vydobylo uznání oficiální veřejnosti, když tedy nepočítáš dopisovou formu. Já vím, že my, co se pohybujeme ve fanfiction, jsme amatéři, ale proč si nedat profesionální laťku? Profesionálové nepoužívají levné efekty, skutečně dobrý autor dokáže vyjádřit širokou paletu atmosféry a citů těmi nejjednoduššími prostředky. Extravagance mají své hranice.
Kromě tady té zásadní výtky mám ještě několik menších. Většinou se týkají použitých výrazových prostředků.
„naděje, kterou pro tebe on vždy byl“ – ten slovosled je trochu divný, skoro jako by to ani nebylo česky.
„co drásá ti duši, co bere ti dech.“ Vzhledem k tomu, že jsi napsala něco jako báseň v próze, nemusíš přehazovat jednoúčelově slova „pro efekt“ – v básních, které se rýmují, se to obvykle dělá, aby se zachoval rým. Tady to není nutné.
Slovo „předevčírem“ – připadá mi dost hovorové a nezapadá stylově do kontextu.
„Vím, že nevíš, … že víš… to přece víš.“ První opakování fráze zesiluje efekt, ty další ho v mých očích bohužel spolehlivě zabíjejí.
Pokud bych hodnotila obsah tvého výtvoru, podařilo se ti moc hezky vystihnout atmosféru, počasí i pocity postav. Jen ke konci je té naděje a pochopení tolik moc, že to až sklouzává k patetičnosti - příliš velký obrat. To může být ovšem jen můj subjektivní pocit. V každém případě v tobě vidím mnoho příslibů kvalitnější a kvalitnější tvorby v budoucnosti.

---

Veritas dne 20.10.2006
Moc mě těší, že se ti líbí, jak píšu, že se ti líbí tahle má povídka. Ale mrzí mě, jaké pocity v tobě vyvolává, i když ne vždy jsou špatné.
Já ji totiž psala s úsměvem. Je pro mě příběhem o spněné naději, o záchraně ztraceného, o tom, že každá snaha není marná, o tom, že i předem prohraná bitva může mít smysl ... Já prostě žiju svými ideály :-) Nicméně tvůj komentář mi rozhodně udělal radost (jsem ráda, když to, co píšu čtenářům něco říká), takže děkuju.

---

Memorin dne 18.10.2006
Šeptám „Nádherný…“
Jak píši tenhle komentář, klouží mi slzy po tvářích a říkám si, že jednou to vyjít musí.
Uděláš krok.
Propadám se do propasti.
Natáhneš ruku.
Ale nikdo ji nezachytí.
Jednou to přece vyjít musí …
A vychází, ne však vždy.
V téhle povídce však ano, naštěstí…

Jinak krásný styl psaní. Totálně jsem se do toho zblbla a chystám se na další tvé povídky.
Zahřálo mě to na srdci ale mám z toho depku. Děsně velkou, to ale nic nemění na tom, jak se mi to líbí…

---

Veritas dne 09.10.2006
Děkuju, těší mě, že se vám to tolik líbí.

---

perfect
Kendra dne 07.10.2006
jedna z fakt úžasných jednorázoviek....len teraz neviem...bol to Draco či Snape...alebo to vôbec nebolo HP? To len tá biela hrobka a zelené oči na mňa pôsobia, že hej...inak to bolo fakt pekne a originálne napísané

---

Lilithka dne 05.10.2006
Jednou to nevyjde...nikdy to nevyjde...vím to. A co vypadá, že vychází, to je jenom jako ten list, jak ty píšeš. Spadne.

Krásné, nádherné. Moc mě to chytilo. Zčásti asi tím, že přesně na toto mám náladu, ale hlavně určitě tvým stylem. Nenutí mě číst rychle, kdepak. Prostě pomalu, pročíst si řádek, pochopit, ucítit dopad na duši a potom jít dál. Sqělé, vážně. Dík za super zážitek.

---

Veritas dne 04.10.2006
Děkuji za komentáře a doufám, že vám všem má povídka něco dala (když už nic, tak alespoň příjemný pocit z jejího čtení).

---

Mysty dne 04.10.2006
Konečně se mohu nadechnout…

---

Alion dne 03.10.2006
Právě jsem zaslechla šeptaná slova, jak mi předáváš naději. Nesálá z Tvého příběhu, ani z Tvé náruče, a ve slovech ji nepostřehnu, ale přesto cítím, že ji rozdáváš, že s každou další větou mě naplňuje a já věřím, teď už ano. I naděje má svůj smysl a jednou, možná dnes a možná už včera, to přeci vyjít musí. Děkuji.

---

Spirit dne 03.10.2006
A když neztratíš víru, tak to i jednou vyjde... Krása

---

impossible dne 03.10.2006
Tohle se moc povedlo, je to krásně sepsaný a procítěný.
Nejvíc se mi líbí:
Uděláš krok.
Natáhneš ruku.
Jednou to přece vyjít musí...protože je to pravda..

---