Jazykové verze:

Začalo to křestním jménem... - by Vanityfair - Slečna Grangerová

Slečna Grangerová :: Autor: Ferencoid
z povídky Začalo to křestním jménem... - by Vanityfair
Žánr: Humor, Romantika
Žánr2:
Postavy:
Hermiona Grangerová, Severus Snape


Přístupnost: Od 12ti let
Období: Po Bradavicích
Kapitola: 1 z 10


|| 2. Kapitola

Překlad povídky First name basis od americké autorky Vanityfair. Originál najdete na: http://www.fanfiction.net/s/2297810/1/
Přeloženo se svolením autorky.
Chtěl bych poděkovat paní Radce za beta-read.
A/N: Toto je úplný začátek. Jak povídky tak mé překladatelské kariéry.
P.S. Upozorňuji, že nehodlám diskutovat o jméně Sevíček. Ale jinak příjmu jakoukoliv konstruktivní kritiku.



„Tady v Bradavicích máme takovou tradici,“ sdělil Brumbál toho rána sedmým ročníkům.
„Po Rozlučkové hostině se studenti, kteří odsud odjíždějí už naposledy, seřadí, potřesou si rukama s profesory a osloví je jejich křestními jmény. Je to symbolický přechod ze studenta na jim rovného, z dítěte na dospělého. Doufám, že to pro vás bude zvláštní zážitek..“
Hermionu to oznámení zarazilo. Nechtěla si připomínat, že už brzo bude muset opustit jediné místo, kde se cítila příjemně a v bezpečí. Bradavice jí byly útočištěm, nejen kvůli válce mezi dobrem a zlem řádící vně jejich zdí, ale protože sem patřila a měla důvod zde zůstat.
Její spolužáci se většinou těšili, až se vyprostí z pout školních povinností, ale tam venku, ve skutečném světě nebyla žádná knihovna plná knih k přečtení, žádné eseje, které by mohla přepisovat dokud nedosáhne dokonalé větné skladby, ani žádní profesoři ochotní diskutovat o nejnovějších magických teoriích.
Používání křestních jmen učitelů ji jenom donutilo smířit se s tím, že už nebude studentkou. Nebyla si jistá, jestli vůbec dokáže dělat něco jiného. Existovalo nějaké zaměstnání, kde se psaly eseje o temných oblastech věštění z čísel? Měla dojem, že ne, ale i kdyby ano, nejspíš by bylo dost špatně placené.
Profesorka McGonagallová, od teď vlastně Minerva, jí na sezeních Pracovního poradenství řekla, že může „dělat cokoliv“. Hermioně to přišlo jako ten nejneužitečnější žvást, jaký kdy slyšela. Chápala, že to měla být poklona a zároveň povzbuzení, ale „cokoliv“ může znamenat „všechno“: a jak si má vybrat? Vždyť většinu z toho, co se jí nabízí, ani nezná.
Krom toho jí připadlo trapné, přejít z „Profesore“, „Pane“ a „Pane profesore“ jenom na jména. Měla pocit, že je to nutí vnést do vzájemných vztahů náznak důvěrnosti. Napadlo ji, jestli to i učitelé cítí stejně. Nebyl to jen další ředitelův pošetilý výmysl?
Ale na druhou stranu jí stejně většina učitelů už dávno říkala Hermiono, takže pro ně to zas až taková změna nebude. Jediný, kdo se zdržel, byl profesor Snape. Slečna Grangerová - jinak jí za těch sedm let studia neřekl, pokud ovšem nepočítáte případy, kdy ji urážlivě nazval nesnesitelnou šprtkou.
A teď, za necelé dva týdny, ho bude muset oslovovat Severus. Tahle vyhlídka se jí nelíbila. Samozřejmě slyšela, že mu tak ostatní říkají v Grimauldově náměstí 12, ale myslela si, že pro ni bude navždy profesor Snape. Jeho impozantní postava a neustálá zachmuřenost vyžadovaly respekt. Jak často jen připomínala Harrymu, aby mu říkal profesore a teď jim bylo povoleno, ba co víc vyžadovalo se od nich, aby toho nechali a nazývali ho jeho křestním jménem.
Věděla, že je tím zbytečně moc posedlá, ale taková už zkrátka byla. Už ji unavovalo stresování se ohledně OVCÍ, kterým strávila ty dva roky od NKÚ. Tohle bylo pro její nervy aspoň jinačí krmení než jenom zkoušky a Voldemort.
A co když…? Ne, to určitě ne. Měla sice sklon mluvit, když se to nehodilo nebo víc než bylo potřeba, ale i ona měla dost zdravého rozumu, aby tohle neudělala. Zatracená Levandule s Parvati a ty jejich pitomé hry.
V posledním ročníku začaly hrát tu hloupou hru, kde se vybrala jména kluků a potom se nějakým složitým a kouzelným vzorcem (který Hermiona přes svou zálibu ve věštění z čísel zatím nedokázala rozluštit) vypočítalo, koho z nich si vezmete, kde budete bydlet a kolik budete mít dětí. Bezpochyby to měly od té můry Trelawneyové, ale ony ji do toho ve slabé chvilce vnutily.

„Fajn, tak si vyber šest kluků,“ řekly jí.

„Šest!“

„Takže přirozeně Ron a Harry. Ještě čtyři,“ řekla Parvati.

„Radši je vyberte za mě.“ Tohle byla její osudová chyba.

„Tak jo, napiš ještě Nevilla,“ poradila Levandule Parvati.

„A Dean,“ dodala Parvati, jejíž brk zběsile škrábal, zatímco Hermiona ji znuděně pozorovala a v duchu si přála, aby Madame Pinceová neonemocněla.

„Dobře, ale vybereme taky někoho mimo Nebelvír… co třeba Malfoye?“

Hermiona se na ně zašklebila, ale to Parvati jenom popíchlo a Dracovo jméno s chutí napsala. Najednou bylo jasné, proč jsou její nejbližší přátelé většinou kluci.

„Jasně! Potřebujeme profesora!“ vykřikla čím dál nadšenější Levandule.

„Proč?“ zeptala se zmateně Hermiona.

„To je přece úplně jasný. Chytrá holka jako ty potřebuje někoho, kdo je intelektuálně na výši, takže to máme…“

„To není vůbec fér,“ protestovala. „Profesoři jsou tu většinou staří jak Metuzalém a Binns je dokonce mrtvý!“

„To máš pravdu,“ připustila Parvati a na krátkou, zářivou, nádhernou chvilku si Hermiona pomyslela, že je ušetřena rozpaků v případě spárování s Brumbálem nebo Kratiknotem.

„Co třeba Snape?“ navrhla Levandule. Hermionin obličej se zkroutil odporem.

Ještě se to zhoršilo, když jí po deseti minutách propočtů děvčata oznámila, že jejím vyvoleným je vskutku profesor Snape a že zřejmě budou žít v chatrči se čtyřmi dětmi.
Jakoby se učitel lektvarů byl schopen snížit k životu v chatrči. Měla pocit, že má poněkud vybranější vkus. A nesnáší děti! To jim dokazoval denně. A krom toho by si ho stejně nikdy nevzala, ačkoliv tenhle důvod ji měl napadnout asi jako první.

„Budeš si mu muset zvyknout říkat Severus. Bylo by asi divný volat, ať jde profesor Snape vynést odpadky nebo uložit děti do postele, nemyslíš?“ prohlásila Levandule se zlomyslným smíchem.

„Ne Severus… ale Sevíček,“ přidala se k ní Parvati. Rozesmály se tak silně, až se svalily z Hermioniny postele, což bylo dobře, protože ta se je z ní stejně chystala shodit.

„To je ale pitomá hra,“ vyprskla na ně a vyřítila se ven z pokoje, hledat si lepší společnost.

Ale ta přezdívka jí uvízla v paměti. Když při lektvarech pochodoval kolem její lavice a svým přerostlým nosem větřil sebemenší chyby, nemohla si pomoct a neusmát se při představě, že by mu ona nebo kdokoliv jiný říkal Sevíček.. Když ji urazil, až v očích ucítila slzy, zadržela je představou, jak mu odpoví stejně kousavým sarkasmem zakončeným oslovením Sevíčku. Byl to její osobní žertík, díky kterému se jí zdál být lidštější.
Ale teď bude muset vyslovit jeho křestní jméno přímo před ním. Co když se přeřekne a ta malá přezdívka, kterou ho už měsíce častovala, jí vyklouzne?
To nesmí dopustit.

Počet přečtení: 14498 krát
Hodnocení: 8.00 [6 hlasů]
|| 2. Kapitola
Vydáno: 15.09.2006 00:09 :: Aktualizováno: 15.09.2006 00:09

Hodnocení kapitoly
Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé.
Komentáře u kapitoly

Martian dne 31.08.2014

Sevíček nemá chybu!




ZuzanQa dne 15.07.2010

Mám maličké tušenie, ako osloví Hermiona profesora :D teším sa na jeho reakciu :DDDDD




Elza dne 08.06.2010

...A nesnáší děti! To jim dokazoval denně.... *:D
Hm, tak Sevíček, jo?






© 2006 Fanfiction.PotterHarry.Net


Powered by Weall
Textová reklama: Figurky a repliky | Africké masky na prodej | Ubytování Planá nad Lužnicí |

Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners.
The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work.
No copyright infringement is intended.